Zajímavosti a historie žonglování

Žonglování obohacuje mysl i ducha, je to vědecky dokázáno

žonglér

Obdivujete akrobaty, kteří umí žonglovat? Naučte se to taky! Tento druh zábavy totiž není jen zajímavý, ale také zdravý. Němečtí vědci dokonce přišli na to, že žonglování podporuje růst mozku.

Vědci z německého Řezna dokonce přišli na to, že díky této činnosti se zvětšuje mozek. Pomocí magnetické rezonance porovnávali mozky dvanácti dospělých, kteří absolvovali tříměsíční kurz žonglování, se skupinou nežonglujících. Absolventi kurzu se museli naučit udržet na minutu tři míčky ve vzduchu. Jejich mozek byl poměřen před kurzem, těsně po něm a pak po tříměsíční žonglovací přestávce.

Výsledek?

Ukázalo se, že absolventi kurzu mají oproti nežonglujícím jedincům zřetelné oboustranné zvětšení mozku v levém zadním žlábku mezi horním a dolním postranním lalokem. Po pauze buňky opět částečně zmizely.

Něco o historii žonglování

žonglér  z Egipta

Tato disciplína má již mnohaletou tradici. Už ve starém Egyptě se lidé bavili žonglováním, které se postupem časů stalo nedílnou součástí životů lidí, ať už pro pobavení, nebo odreagování se od všedního života. Nám nejbližší a nejznámější žonglérské umění předváděli kejklíři na velkolepých oslavách králů, pasování rytířů a dalších událostech.

Činnost stará 4000 let

žonglér z Egipta

Renesanci žonglování přinesla právě renesance, kdy většina kočovných divadel a kejklířů měla ve svém středu žongléry a akrobaty. Jejich umění přivádělo obecenstvo k úžasu, nebo je rozesmálo až k slzám. Do této etapy datujeme vznik žonglování jako artistické disciplíny a vznik klaunského žonglování. Celá další historie žonglování až do dvacátého století pak vlastně kopíruje vzlety a pády, popularitu a zavržení kočovných - později i kamenných divadel.

Faktem zůstává, že pro náš kontinent bylo žonglování vždy spíše věcí lidové zábavy, mělo nádech kejklířství a v různých dějinných etapách bylo právě proto zavrhováno. V první polovině dvacátého století, před vynálezem televize a elektronických hraček pro děti bylo žonglování poměrně rozšířené - zeptejte se své babičky na diabolo a velmi pravděpodobně vám řekne, že jako malá si s něčím podobným hrála.

Další významnou kolébkou žonglování je Čína s více než tři tisíce let starou tradicí. V Číně a okolních zemích však žonglování nebylo primárně bráno jen jako zábava, bylo populární jako meditační cvičení pro sladění práce duše a těla.


Hit dneška: rekreační žonglování

Dnes vzrůstá zejména význam rekreačního žonglování. V západní Evropě a v USA v posledních deseti letech probíhá jeho opravdová renesance. Žonglování, především žonglování a tanec s ohněm, se stává nedílnou součástí alternativních kultur Squatů, Tekna, ale nejen jich. Několikrát do roka se po celé Evropě konají žonglérské srazy a festivaly, vznikají žonglérské skupiny a divadla.

Žonglovat se dá se šátky, míčky, kruhy, kužely nebo magickými tyčemi. Velmi působivé jsou také ohnivé hračky. Jednou z nejstarších žonglovacích pomůcek pak je diabolo. Jedná se o jednu z nejstarších hraček, špulku zavěšenou na provázku mezi hůlkami, která se už před 4000 let používala v Číně a říkalo se jí kouen-gen.

KEJKLÍŘI – ŽONGLÉŘI:

žonglér z Egipta

Tato disciplína má již mnohaletou tradici. Už ve starém Egyptě se lidé bavili žonglováním, které se postupem časů stala nedílnou součástí životů lidí, ať už pro pobavení, nebo odreagování se od všedního života. Nám nejbližší a nejznámější žonglérské umění předváděli kejklíři na velkolepých oslavách králů, pasování rytířů a dalších událostech.

Chcete sebe i své hosty pobavit? V dnešní době není možné nepovšimnout si nebývalého zájmu o tento druh umění a tak se i Vy můžete stát nevšedními hostiteli s žonglerským vystoupením a na chvíli okusit atmosféru dob středověku, renesance a jiných. Žonglování je mimo jiné výtečnou hrou, zlepšující koordinaci, soustředění, prostorovou orientaci, rozvíjí kooperaci a pozitivně stimuluje psychiku.


MIMOVÉ – KLAUNI A PANTOMIMA:

Žonglér

Dějiny mimického divadla a pantomimy prošly jak obdobím úpadku, tak i slávy. Za zlatý věk pantomimy se považuje umění v římském císařství. Po jeho zániku však začala upadat a ztrácí své věhlasné postavení. Z antické doby jsou známí například předchůdci později proslaveného Pierota. Antické mimické dědictví přinesli do středověku kejklíři a tanečníci a to se postupem času stává Římskou lidovou tradicí a uznání se tak vrací tomuto druhu umění zpět.

Pro naší kulturu je však mnohem bližší a všem určitě dobře známé cirkusové představení, které je oživeno pantomimickými prvky. To se jako zábavný podnik objevuje v Evropě koncem 18. století. Mimické divadlo je pak na dlouhou dobu považováno za podřadný druh umění. V první polovině 19. století se cirkus rozšiřuje do celé Evropy. V českých zemích se za první cirkus považuje cirkus Beránek, založený roku 1830, největší slávu si ovšem získal cirkus Kludsky a ve 20. století cirkus Humberto. Po 2. světové válce se rodí moderní pantomima a rozvíjí se díky médiím, jako jsou film a televize.

Žonglér

Uveďme jen pár nejproslulejších jmen: Ladislav Fialka, Boris Hybner a v neposlední řadě nejznámější mim, komik a svým způsobem i klaun Bolek Polívka. Ten tyto prvky dokázal uvést zpět na scénu současného divadla podáním sobě vlastním a těší se tak velkému zájmu diváků.


Předchozí stránka: Volnočasové aktivity - uplynulé
Následující stránka: Nabídka vystoupení